|
Hlavními prameny pro studium na zkoušku z římského práva jsou povinná literatura a přednášky. Povinnou literaturu představují dvě učebnice: Římské právo (J.Kincl/V.Urfus/M.Skřejpek) a Historické základy novodobého práva soukromého (V.Urfus).
Je zapotřebí zdůraznit, že příprava na zkoušku z římského práva musí vycházet ze všech výše uvedených pramenů. Přednášky přitom nelze vnímat jako druhotný pramen pro studium, ale jako zdroj rovnocenný s učebnicí. Účelem přednášek totiž není opakovat to, co si každý může přečíst v učebnici. Na přednáškách se vyučující zaměřují na vysvětlování obtížné látky a na prohlubování nejvýznamnější materie, která je v základech vysvětlená v učebnici. Na některých přednáškách (např. z obligačního práva) je dokonce přednášena látka, která v učebnici zcela chybí, anebo je v ní zmíněna příliš okrajově. Zkouší se tedy veškerá odpřednášená látka.
Podkladem pro přípravu na zkoušku z římského práva jsou zkouškové otázky vydané katedrou právních dějin. Právo je ovšem obor příliš složitý na to, aby bylo možné studovat jeho látku izolovaně a s tímto vědomím je také zapotřebí přistupovat k přípravě na zkoušku podle zkouškových otázek. Je zapotřebí varovat před přílišnou fixací na vydané otázky, která se negativně projevuje tím, že se studenti učí jednotlivé otázky, ale nejsou schopni nalézat mezi nimi vzájemné souvislosti. Pro právo, jakožto praktický obor, je přitom zvláště důležité, aby právníci vnímali právo a jeho jednotlivá odvětví jako jeden celek a nikoli jako soubor izolovaných pravidel.
Zkoušející kladou důraz v prvé řadě na pochopení látky. Memorování základních právních principů a pravidel je pouhým základem přípravy na zkoušku. Vedle toho musí student prokázat především pochopení významu jednotlivých právních principů, institutů a mechanismu jejich vzájemné provázanosti. Schopnost dokonale odpapouškovat nabiflované informace, je totiž z praktického hlediska zcela zbytečná, pakliže chybí znalost o jejich významu. Právo je praktická disciplína a proto příprava na něj nesmí být slučována s přípravou na středoškolské úrovni. Prosté memorování učebnice již přivedlo k neúspěchu u zkoušky mnoho studentů. V případě jakýchkoli nejasností doporučuji využít konzultační hodiny některého z vyučujících. Obtížnější látka se zpravidla probírá také na seminářích, které jsou orientovány právě na řešení praktických problémů, které z teoretické koncepce jednotlivých institutů a principů vyplývají.
Zvláštní důraz je při výuce a proto také i zkoušení z římského práva kladen na oblast věcných práv a práva obligačního, jelikož právě tyto oblasti ovlivnily kontinentální právo nejvíce.
Poměrně často jsem dotazován na rozsah znalosti latinské terminologie pro účely zkoušky z římského práva. Latinské pojmy nejsou od studentů vyžadovány z důvodu nedostatku jiného učiva. Velká část terminologie, kterou se v římském právu student naučí bude používat později při studiu dalších předmětů a dále také v praxi. Pro důkaz stačí nahlédnout do odborných časopisů. Proto znalost latinské terminologie je u zkoušky vyžadována. Pokud jde o její rozsah, tak v podstatě vše co je v učebnici, ale zejména to, co zazní na přednáškách. Pro usnadnění práce s těmito pojmy doporučuji Latinsko-český slovníček římského práva Michala Skřejpka.
Přeji mnoho štěstí u zkoušky.
|
|