|
Jak se orientovat v literatuře římského práva |
||
|
Jedna z věcí, která může zvídavého studenta odstrašit od studia římského práva je nedostatečná orientace v literatuře tohoto zajímavého oboru. Jeho práce tak skončí často hned na začátku, když zjistí, že vlastně ani neví kde začít. Níže uvedené pojednání si proto klade za cíl usnadnit orientaci v literatuře římského práva a poskytnout vodítko k hledání materiálů na rozličná témata tohoto oboru. Většina z níže uvedých knihy je dostupná v knihovně právnické fakulty UK. Mnohé z nich naleznete přímo na regále v oddíle římského práva velké studovny. |
||
Kde
začít
Vhodným
výchozím pramenem pro hlubší studium římského práva je pro
studenty i laiky především učebnice římského práva. V dějinách
české romanistiky bylo vydáno několik učebnic, z nichž
nejlepší a současně i nejobsáhlejší je učebnice
zakladatele moderní české romanistiky Leopolda
Heyrovského Dějiny a systém soukromého práva římského.
Tato vynikající učebnice, je stejně jako i většina
ostatních českých a slovenských učebnic k dispozici v knihovně
právnické fakultě (řada z nich přímo na regále ve
studovně). Heyrovského učebnice pojednává o všech základních
institutech římského práva, a to ve větším objemu a ve větší
hloubce než učebnice vydané později. Proto v ní lze nalézt
odpovědi na řadu nejasností, které se mohou objevit při
četbě novějších učebnic, které ve snaze nezatížit
studenta přemírou údajů některé instituty zmiňují
jen okrajově nebo nedostatečně jasně. Heyrovského učebnice
obsahuje navíc odkazy na odbornou literaturu a na prameny, nejčastěji
na Corpus Iuris Civilis císaře Justiniana a Gaiovu Učebnici práva,
které jsou rovněž dostupné, a to i v překladech. Za zmínku
také stojí, že nejlepší je čtvrté vydání této učebnice
z roku 1910. Pozdější vydání byla s ohledem na studenty
ztenčena, což přivítali jistě studenti, ne však romanisté. Mezi
učebnice menšího objemu ovšem srovnatelnou kvalitou obsahu patří
učebnice Josefa
Vančury
Úvod do studia soukromého práva římského
z roku 1923. Jedná se o přehlednou učebnici, která o
římském právu pojednává srozumitelným a vyčerpávajícím
způsobem. Autor nezabíhá do zbytečných podrobností tam kde
to není zapotřebí a zaměřuje se zejména na nejvýznamnější
témata římského práva, kterými jsou především obligace a
věcná práva. Stylově
jiná je další učebnice z pera Miroslava
Boháčka
Nástin přednášek o soukromém právu římském
z roku 1946, která je více čtivá, ovšem na úkor hloubky. Je
proto vhodnější pro přípravu na zkoušku než například
pro diplomovou či disertační práci. Byly totiž vypuštěny
zejména odkazy na prameny, citace pramenů i odkazy na literaturu. Vedle
těchto učebnic byla dále vydána učebnice Otakara
Sommera Učebnice soukromého práva římského
v roce 1933, která je spíše kapesní příručkou než
plnohodnotnou učebnicí. Obsahuje však odkazy na prameny (zejména
CIC), a proto je cennou příručkou i pro romanisty.
Poslední učebnicí římského práva je Římské
právo
od Jaromíra
Kincla a Valentina Urfuse,
jejíž první vydání je z roku 1990 a poslední, rozšířené o
římské právo trestní (doplnil a zrevidoval Michal Skřejpek),
z roku 1995. Za
zmínku stojí ještě jedna kniha, která sice není učebnicí,
ale nelze jí opomenout, protože si získala celosvětově pověst
základní literatury pro studium římského práva obligačního.
The Law
of Obligations,
jejímž
autorem je Reinhard Zimmermann, ohromí už na první pohled svým
objemem. Pojednává o všech významných (i méně významných)
institutech nejvýznamnější oblasti římského práva, práva
obligačního, a to zcela vyčerpávajícím způsobem (včetně
srovnání s moderním pojetím obligačního práva v některých
zemích světa). Obsahuje obrovské množství odkazů nejen na
prameny, ale také na odborné články a monografie. Je navíc napsaná
velmi přehledně a čtivě. Nachází se v knihovně
PFUK. Encyklopedie
Další
vhodnou pomůckou, která slouží jako výchozí bod pro studium
římského práva je Encyklopedie
římského práva
od Milana
Bartoška.
Encyklopedie je velmi dobře zpracovaná a obsahově je téměř
vyčerpávající. Snad jedinou nepříjemností pro její používání
je nešťastný nápad autora řadit hesla výlučně
podle sloves, a to bez výjimky (nenajdete zde tudíž např. pojem actio, musíte
hledat pod agere). To znesnadňuje práci zejména těm, kdo nemají
alespoň základy latinského jazyka. Celkově se nicméně
jedná o vynikající knihu, která nemá ve svém oboru u nás srovnání. Milan
Bartošek vydal ještě jednu zajímavou knihu, Dějiny
římského práva ve třech fázích jeho vývoje,
která je rozdělena na tři periody, které se dál dělí na
jednotlivé právní obory. Čtenář si tak může udělat
přehledný obrázek o proměnách konkrétního institutu pří
jeho vývoji v průběhu dějin římského práva. Prameny
Po
prostudování základní literatury (učebnic a encyklopedii) je možné
přejít ke studiu pramenů, které jsou v případě
oboru římského práva stěžejním zdrojem informací. První
co laik v této souvislosti pocítí je hrůza z překonání nepřekonatelné
jazykové bariéry z latinského jazyka. Naštěstí nejvýznamnější
prameny římského práva byly přeloženy, i když je pravda, že
ne všechny do českého jazyka. Prameny
dělíme na právní a neprávní (narativní). Základním
právním pramenem je bezpochyby Corpus Iuris Civilis, jehož historie je
krátce vylíčena v úvodním slově na hlavní stránce. Každý
student ví, že se dělí v podstatě na tři části: Digesta,
Instituce a Codex. Nejvýznamnější z nich jsou Digesta, protože
obsahuje díla profesionálních právníků klasického období
římského práva (1.-3. stol. nl.). Jejich text byl přeložen
do několika jazyků (němčiny, italštiny, angličtiny)
a na naší fakultě je k dispozici v překladu Alana
Watsona The Digest of Justinian
o dvou svazcích fialové barvy (několik výtisků je ve studovně).
Na začátek obou svazků byl zařazen obsah, který usnadňuje
orientaci. Ovšem pozor, Justinianovi kompilátoři nebyli zcela důslední
(pod časovým tlakem) a proto můžeme důležitý fragment
najít v kapitole (titulu), který je věnovaný zcela jinému tématu,
než o které se v danou chvíli zajímáme. Ovšem máme zde moderní
techniku, která nám usnadňuje život i v oboru římského práva.
Většina antických pramenů byla totiž přepsána do
elektronické podoby, která umožňuje snadné vyhledávání v textu
zadáním hledaného slova. Tyto texty jsou jednak na internetu (viz
rubrika Web stránky o římském právu a antice)
a jednak na CD, které je k dispozici na katedře právních dějin.
Dlužno ovšem podotknout, že tyto přepisy jsou v latině. Ovšem
žádný strach - stačí si klíčové slovo tématu, o které se
právě zajímáme, najít v učebnici nebo slovníku a problém je
vyřešen (znalost latinských termínů se ostatně vyžaduje
pro zkoušku římského práva). Codex
Justinianus je podstatně méně významným pramenem. To proto,
že na rozdíl od Digest, která jsou ceněna právě vytříbeností
právního myšlení, progresivními myšlenkami a
systémem právních norem dovedeným k dokonalosti právníky
klasické jurisprudence, obsahuje Codex „jen“ znění císařských
nařízení, které již zdaleka nevynikají právní technikou, přesností
vyjadřování a elegantností řešení. Do češtiny ani
angličtiny proto nebyl dosud přeložen. Insitutiones,
tedy učebnice práva, je naproti tomu ceněna o něco více,
ačkoli se jedná o poměrně útlou knížku o čtyřech
kapitolách. Slovo „Institutiones“ se používá dodnes pro označení
učebnice římského práva např. v Itálii nebo Francii.
Instituce máme přitom dvoje: starší Gaiovy (asi 2. stol. nl.) a
mladší Justinianovy (z r.533), které se Gaiovou učebnicí inspirovaly. Paralelní
studium obou učebnic je přitom zajímavé už tím, že máme před
očima posun soukromého práva po čtyřech staletích.
Justinianovy Instituce přeložili do angličtiny P. Birks a G.
McLeod pod názvem Justinian’s
Institutes,
ale také slovenský profesor Peter Blaho pod názvem Justiniánske
Inštitúcie.
Gaiovy Instituce přeložil do češtiny Jaromír Kincl pod názvem
Gaius -
Učebnice práva ve čtyřech knihách.
Corpus Iuris Civilis je v knihovně PFUK samozřejmě k vypůjčení
i v latinském originále (vydání z počátku 20. stol.). Za
zmínku pak stojí výběry z textů latinských pramenů,
které vydali Jaromír Kincl v roce 1977 ve skriptu nazvaném Texty
ke studiu obecných dějin státu a práva
a Michal
Skřejpek v moderní knize
Texty ke studiu římského práva.
Můžeme v nich nalézt například překlad textu Zákona
XII. desek. Další podobně zaměřená kniha Škola
právního myšlení
od Milana Bartoška se zaměřuje na rozbor a komentář zajímavých
a významných fragmentů Digest. Odborné
články a monografie Sháníme-li
materiály pro práci na konkrétním tématu, je vhodné souběžně
se studiem pramenů začít pátrat také po odborných
článcích a monografiích. Těch v českých knihovnách
bohužel není mnoho, přičemž většina z toho mála je v
jiném než v českém jazyce. Zpravidla se jedná o práce v němčině,
angličtině, francouzštině či italštině. Ale i v
češtině vyšla řada zajímavých prací, zejména v době
první republiky. Hledat
začneme v knihovním katalogu, a to buď ve věcném rejstříku
pod heslem „římské právo“ nebo třeba i „soukromé právo“
popř. i další (je třeba uplatnit fantazii), nebo v autorském
katalogu. V autorském katalogu doporučuji začít hledat pod jmény
českých romanistů (viz rubrika Osobnosti
české romanistiky)
a k zahraničním autorům přejít na základě
konzultace s odborníky. Žalostnou
situaci s dostupností zahraničních odborných článků
jsem se osobně snažil do jisté míry vyřešit tím, že jsem během
zahraničních stáží naxeroxoval množství takových prací, které
tímto dávám k dispozici. Jejich seznam naleznete v rubrice Odborná
literatura římského práva. Často
je hledání potřebné literatury mravenčí prací, ale četbou
jednotlivých článků a monografií získáváme (zpravidla v
poznámkovém aparátu) odkazy na další a další práce. Narativní
prameny Při
studiu římského práva jsou neméně významné, inspirativní
a především zajímavé také neprávní (narativní) prameny.
Dokreslují politické a sociální pozadí k událostem nejen právního
významu. Dozvíme se v nich
mnoho zajímavých věcí z každodenního života
obyvatel římské říše, stejně jako mnoho pikantních i
drastických historek ze života slavných osobností. Výhodou těchto
pramenů je, že většina z nich byla přeložena do
češtiny. Mnoho překladů antických děl bylo vydáno v edici
Antická knihovna. Na prvním místě je zapotřebí uvést
zejména díla antických historiků, Livius:
Dějiny (7
knih),
Tacitus: Letopisy a
Z dějin císařského Říma ,
Suetonius: Životopisy, Appianos: Krize římské republiky.
V další edici Živá díla minulosti vyšlo velmi zajímavé
srovnávací životopisy historika Plutarcha.
v knize Životopisy
slavných řeků a římanů.
Mezi významné autory patří také M.T. Cicero. V edici Antické
knihovny byla přeloženy jeho díla: Listy
přátelům,
O
povinostech a
Tuskulské
hovory.
Z dalších autorů je zapotřebí zmínit Petronia
a jeho Satirikon
(krátký a čtivý příběh o uprchlém otrokovi s barvitým
popisem obžérských hostin a erotických radovánek), Plinia
mladšího
a jeho Dopisy,
C.I.
Caesara
a jeho Válečné
zápisky (Zejména zápisky o válce galské)
a mnoho dalších.
Pro ukázky z těchto děl navštivte rubriku Zajímavé
úryvky z antické literatury. Populárně-naučná
literatura Na
pultech českých knihkupectví se čas od času objeví také
zajímavé polulárně-naučné knihy o antické historii. Nemají
sice velký význam pro badatelskou činnost v oboru římského
práva, ale zato poutavým a nenásilným způsobem umožňují
čtenáři seznámit se s jinak dlouhou historií Římské
říše, stejně jako s každodenními starostmi její
obyvatel. Na prvním místě si zaslouží být uvedený titul, která
má nejblíže k římskému právu. Jde o velmi čtivou
knihu Jaromíra
Kincla Deset slavných procesů Marca Tullia
(J. Kincl). Z dalších titulů stojí za přečtení Dějiny
psané Římem
(V. Zamarovský), Dějiny antického Říma, Pád říše
římské, Dvanáct cézarů (tři knihy M.
Granta), Tak žil starý Řím (G. Ürogdi), Řím - světla
a stíy antického velkoměsta (J. Burian), Římské
imperium (J. Burian). Ze
starší literatury stojí za zmínku V.
Groh: Starý Řím
(1931), A.
Kvapil: Řím - počátky, vzrůst a pád veleříše
římské
(1892), Římské
imperium, jeho vznik a rozklad
(Dějiny lidstva, 1936) Pomocná
literatura Studium římského práva usnadňuje řada užitečných příruček. Za pozornost stojí například Římské právo v datech od Michala Skřejpka (chronologicky řazený seznam významných událostí v dějinách římského práva), Dicta et regulae iuris od Jaromíra Kincla (výběr nejdůležitějších latinských pouček, pravidel a technických pojmů římského práva), Slovník antické kultury (nakl. Svoboda) a Encyklopedie antiky (nakl. Acadamia) - obě knihy z roku 1974, Bohové a hrdinové antických bájí Vojtěcha Zamarovského, Moudrost věků-lexikon latinských výroků, přísloví a rčení (nakl. Svoboda), Slovník latinských spisovatelů (nakl. Odeon). |